Ahóój kamarádi,

naše čarodějnická merenda se protáhla až do neděle. A jak se to stalo?

V pátek k nám dorazili kamarádi z Valmezu. A né ledajací kamarádi. Je to super banda, která už desítky let jezdí obdivovat krásy naší Orlice. Vodáci tělem i duší a jmenují se "Orlice team".

V sobotu jsme společně vyrazili pokořit všem známý "Litický oblouk" (viz. kategorie vodáci).

Počasí nám přálo a tak pár z nás dorazilo po vodě až do tábora. Byli jsme unaveni, ale šťastni.

A co teprve potom, když jsme dorazili a přivítala nás horká polévka a grilovaná krůta. Za to vděčíme Milanovi, Denise a Honzovi. Bylo to perfektní.

A protože v sobotu hráli naši hokejisté své důležité utkání MS, fandění byla naše jasná volba.

A neděle? Opustili nás naši moravští kamarádi. Před návratem domů ještě smočili svá pádla v Orlici (dojeli z Chotivi do Týniště). A my? Po čtyřdenní akci  jsme u chaty poklidili, dopili pár posledních piv a opět se rozloučili.

A né na dlouho. To vám už teď můžu slíbit.

Netrvalo to dlouho a někteří z nás byli opět spolu.

Společně jsme se rozhodli navštívit výstavu "Gateway to space".

A protože nám to Miloš perfektně naplánoval, měli jsme čas i na spoustu jiných věcí.

Před výstavou jsme navštívili Matějskou pouť. Nekteří z nás se svezli na bobové dráze (kupodivu nám nebylo ani špatně) a někteří si dali jízdu na autodromu. No, někdy je prima vrátit se do dětských let a trochu si to užít.

Pak nás čekala víc než hodina zajímavostí z vesmíru. Bavilo to dospělé a kupodivu i děti. Kdypak se vám totiž poštěstí sáhnout si na měsíční kámen nebo pobýt ve vesmírné stanici MIR.

Prostě zážitek.

A jako bonus tohoto skvělého dne byl hokej téměř v přímém přenosu. V sobotu naši hokejisté hráli o postup do finále. Našim protivníkem byli hráči Kanady. Vyrazili jsme tedy k O2 aréně. Před arénou vyrostlo podium a velká obrazovka, na které jsme mohli sledovat hokej v přímém přenosu. Když fandí tři tisíce lidí, tak je to fakt síla. Sice naši hokejisté nevyhráli, ale byl to fakt zážitek. Být přímo v Aréně musel být ale fakt hukot. Bylo to slyšet až ven.

A protože metro bylo po zápase plné fanoušků, vyrazili jsme na vysočanské nádraží (pěškobusem). Počasí bylo přímo luxusní. Na obloze ani mráčku.

Takže pár kroků pro nás nebyl problém.

Pak už nás čekala jen cesta domů. Rychle to uteklo.

Byl to prostě báječný den.