Zde jsou použity úryvky z mého oblíbeného  seriálu Proč bychom se netopili.

Dumá-li v dešti osamělý muž nad stroužkou vody, je to vodák. Automaticky si svoji loď zmenšuje a přemýšlí, kudy by to jel. Ví, že musí dobře přitáhnout, aby se nerozbil o šutry a pak pekelně zabrat.

Vodák se na tu chvíli těší. Večer zapálí první oheň, cítí první večerní dotek orosené trávy. Než se oheň rozhoří, zahalí jej hustý kouř. Poprvé se vsákne do tepláků, poprvé ho zaštípá v nose. Poho, pohoda, pohodička. Právě pro tyto chvíle se to všechno podniká, neboť tato slova jsou rituální, je to nezbytný úvod k plavbě. Řeku není slyšet, ale je tady, černá plyne pod olšemi.

Kdo pádlu řekne veslo, není vodák.

Vodáci se zdraví Ahój, kdo řekne Nazdar je sokol, a kdo Dobrý den je debil.

Kormidelník a háček spí spolu, aby se zjednodušila organizace.

Na vodě kolikrát spolu spí kluk s holkou, ale přitom spolu vůbec nespí.